Rekultivovaná území

 

 

 
V Podkrušnohoří způsobily těžební práce devastaci krajiny. Změnila se geomorfologie území, vznikly poměrně vysoké vnější a vnitřní výsypky a hluboké lomové jámy. Byla narušena hydrologie podzemních i povrchových vod, došlo k degradaci původních půd a kvality ovzduší. Vzniklo nestabilní a neproduktivní území s minimem organických látek [Vráblíková et al. 2009]. Kromě přírodní sféry byl dotčen i člověk, jelikož byla zničena sídla nacházející se na území těžby.
 
V důsledku transformace české ekonomiky na ekonomiku standardního tržního typu dochází v oblasti severozápadních Čech k výrazným změnám – k útlumu těžby, průmyslové výroby, snížení intenzity zemědělské výroby, což přináší sociální a ekonomické rozdíly. Místa někdejší těžby uhlí se mění v rekreační oblasti. Na Ústecku se otevřelo pro veřejnost jezero Milada, na Mostecku se budou místní i turisté koupat v jezeře Most. Téměř v závěru je zatím největší rekultivace na místě zaniklých obcí u Bíliny na Teplicku, kde největší plochu (cca. 1600 ha) mění z bývalé Radovesické výsypky na rekreační oblast Severočeské doly.  V souvislosti s finanční podporou státu a EU probíhá zapojování rekultivovaného území do revitalizace a resocializace, regionálního rozvoje, zainvestování infrastruktur, zajištění nových forem využití krajiny, zpřístupnění ploch pro veřejné zájmy a rozšíření možnosti komerčního využití území. Hlavním cílem je návrat života do krajiny, funkční ekosystémy, vytváření podmínek pro život člověka v obnovené krajině včetně možností jejího využití pro bydlení, obživu a volný čas.
 
V severozápadních Čechách jsou většinou členité, po rekultivaci ozeleněné, plochy se základními vodohospodářskými prvky (příkopy, přístupové komunikace, revitalizace vodotečí) s možností další infrastruktury. Tato území s novou výstavbou rodinných domů, byla dlouho mimo rozvojové záměry měst, probíhala zde báňská činnost desítky let a dnes se tam vrací člověk, vzniká zde nová historie.
V okolí města Mostu jsou na rekultivovaných plochách budovány satelitní sídelní útvary. V Chomutově je na území po hlubinné činnosti dolu Žižka vybudována průmyslová zóna. S tím je spojena i výstavba obslužných komunikací a parkovišť. Na sídla navazuje výstavba sportovišť, cyklostezek a pěších tras.
 
Podkrušnohoří je rozčleněno na tři oblasti – pánev Chomutovskou, Mosteckou a Teplickou. Intenzita těžby uhlí se v průběhu času výrazně proměňovala. V současnosti je na Chomutovsku v provozu povrchový lom Tušimice-Libouš, na Mostecku jsou v provozu velkolomy Důl Bílina (prolomeny limity těžby), Důl ČSA a Vršany. V roce 1997 skončila uzavřením lomu Chabařovice těžba v oblasti Teplické pánve [Smolová, 2008]. O rekultivace se starají jednotlivé těžební společnosti. V Podkrušnohoří jsou to hlavně tři největší společnosti: Severočeské doly a.s., Palivový kombinát Ústí nad Labem s. p. a skupina Czech Coal a.s. (Severní energetická, a.s. a Vršanská uhelná a.s.).
__________________________________________________________________________________________________________
 
Reportáž České televize (redaktorky Renaty Myslíkové) odvysílaná v pořadu Události 6. září 2016 s tématem vědeckého ověřování stavu rybí populace (hydrobiology AV ČR) na jezeře Most je ke zhlédnutí zde ve stopáži 39:17 až 41:28 minut.
 
Text reportáže vysílané v pořadu Události 6. září 2016 uveřejněný na internetových stránkách České televize, stanice ČT24 [cit. 7. 9. 2016]:
 
Rekreační areál u jezera Most má být otevřen do dvou let. Vědci nyní zkoumají čistotu vody
 
Až do pátku (9. 9. 2016) budou u jezera Most vědci. Kontrolují, jak se v něm daří čerstvě vysazeným rybám, což vypovídá o jeho čistotě. Na místě má v budoucnu být jeden z největších rekreačních areálů v Česku. Zatím se ale k vodě nesmí, zatopený hnědouhelný lom se stále nachází v dobývacím prostoru.
 
Jednou denně vytahují hydrobiologové vzorkovací sítě. Nejčastěji v nich jsou okouni a plotice. „Měříme přírůstky, to znamená, jak se jim v jezeře daří a jestli přirozeně prospívají,“ vysvětlil vedoucí výzkumu Jiří Peterka. „Zjišťujeme, jaké druhy tu žijí, jaké pohlaví převažuje, jak jsou ryby staré,“ doplnil ichtyolog Martin Čech. Udržet tu chtějí vědci hlavně okouny a štiky, kaprovitých ryb by mělo být vždy méně, protože znečišťují vodu.
 
Dvacet metrů od břehu je voda čistá a bez sinic. Průhlednost činí asi deset metrů. „Voda je velmi čistá a je srovnatelná s horskými jezery v Německu,“ uvedl ekolog Vladislav Draštík.
 
Nejdříve uhlí, poté ryby
 
V minulých letech na tomto místě stálo staré město Most. Následně se tu těžilo hnědé uhlí. Jezero vzniklo zatopením lomu a napouštělo se od roku 2008 šest let vodou z řeky Ohře. Je minimálně šestkrát hlubší než Máchovo jezero, obsahuje přes sedmdesát milionů kubíků vody a rozlohou je druhým největším v Česku.
 
Kolem jezera budou pláže, pohyblivá mola i přístaviště. Teď je sem ale vstup zakázán. Oblast jezera leží v dobývacím prostoru a patří státu. 
 
Podle stávajících předpokladů dojde k posunutím termínu zpřístupnění jezera Most široké veřejnosti z důvodu neočekávaných hydrogeologických podmínek a pozdějšího dokončení plovoucích mol, z léta 2019 na rok 2020. Problémy se spodní vodou zastavily práce na napojení jezera na komunikace a inženýrské sítě a vybudování základní infrastruktury včetně parkovišť a zázemí na jižní straně jezera, která bude sloužit k příměstské rekreaci. Na obnovenou silnici mezi Mostem a Mariánskými Radčicemi by však mohla být vpuštěna první auta na přelomu prvního a druhého čtvrtletí roku 2019. Jedná se o páteřní komunikaci kolem celého jezera. Více informací přináší, spolu se stanovisky primátora Mostu Jana Paparegy, vedoucího odboru zadávání veřejných zakázek mosteckého magistrátu Františka Jiráska a ředitele Palivového kombinátu Ústí Petra Lence, příspěvek v tisku, věnovaný této problematice zde

 

O mnohdy nesnadném procesu rekultivace jezera Most vypovídá také příspěvek uveřejněný na webovém portálu zpravodajského kanálu České televize ČT24 dne 12. února 2019. Více zde.
 
Pozornost je nadále věnována také jezeru Milada u Chabařovic. Původní úmysl státu předat rekultivovanou důlní oblast s jezerem okolním městům narazil na finanční nákladnost takového kroku pro samosprávu. Jelikož je jezero Milada první velkou vodohospodářskou rekultivací v Česku, navrhuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, také v souvislosti s opakovanými suchými obdobími v minulých letech, investování státu do této lokality mj. za účelem vytvoření rozsáhlé zásobárny vody. Více o dané problematice pojednává příspěvek zveřejněný na webovém portálu ČT 24 dne 4. února 2019, zde.

 

 

Dále přejděte na:

 

Rekultivace není jen legislativní povinností, ale rovněž morálním závazkem pro příští generace a příspěvkem k trvale udržitelnému rozvoji. Je procesem obnovy krajiny zasažené těžbou, příp. jinou lidskou činností. Směřuje k obnovení přirozené rovnováhy krajiny. Zahrnuje nejen práce technického rázu (terénní úpravy, stabilizační opatření, hydrotechnická opatření apod.), ale také biologického charakteru (zemědělské využití, lesní výsadba, pěstební péče apod.). Souběžně s tím probíhá revitalizace krajiny, jinými slovy jde o takovou konečnou úpravu devastovaného území, která zajistí vytvoření estetického krajinného fenoménu, obnovení přirozených funkcí ekosystému a zároveň umožní plné využití území v souladu s územním plánem [Dejmal, 2007].
 
K rozvoji rekultivace v severozápadních Čechách významně přispěl Ing. Stanislav Štýs, DrSc., někdejší pracovník SHD (Severočeských hnědouhelných dolů) v Mostě, který jako první zpracovával metodické postupy rekultivačních prací v Podkrušnohoří a zároveň se podílel na jejich uskutečnění. Je autorem více než 300 publikací, spolupracuje s vysokými školami u nás i v zahraničí a fotí proměny míst, kde se dříve těžilo a dnes se tam například pěstuje víno, či již několik let stojí obytné domy. Výrazně se podílel na vzniku české rekultivační školy široce zastoupené v obnově krajiny po těžbě uhlí ve střední Evropě. V počátcích se inspirovala v německém Porýní, ale postupem času se stala sama vzorem pro zahraniční uhelné revíry. Inspirovalo se především Polsko či Spolková republika Německo [Kašpar, 2001].
 
Jak se zásahy člověka měnila krajina zpět do své původní formy, začala se řešit vhodnost jednotlivých typů rekultivací. V současnosti se upřednostňuje lesní a vodní rekultivace. Poslední fází zapojení krajiny do funkčního stavu je resocializace.

 

diskuze

 

Počasí v regionu »

Panorama 360° »

Úvod|Cíle/Trasy|Multimédia|Rekultivovaná území|Místo pro podnikání|RSK UK|Akce|Kontakt

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rekultivovaná území ÚK » Rekultivovaná území

| | cesky deutsch english

 


             


© Insion 2019